Difrakční struktura vzniká holografickou metodou, tedy konverzí záznamu interferenční struktury na prostředí difrakční ve vhodném registračním médiu. Prostředí musí být světlocitlivé (viz záznamová prostředí).
Předností metody je univerzálnost (obecnost vlnoploch, široké možnosti experimentální konfigurace), současnost a rychlost záznamu (difrakční struktura se zhotovuje víceméně najednou), dobré difrakční vlastnosti (jde často o objemovou difrakční strukturu), možnost velkých záznamových ploch prvků, a vysoká hustota optických informací (proto je požadavána vysoké rozlišovací schopnost materiálů).
Nevýhodou metody je omezení na oblast citlivosti záznamových materiálů (viditelné spektrum záznamové vlny) a omezení na vlnové délky laserů s relativně vysokou koherencí.
Charakter vln určuje interferenční proužky, a tím i difrakční linie (viz Obrázek 14) uvnitř záznamového prostředí.