Ohyb světla na jedné štěrbině

Difrakce na obdélníkové štěrbině je zobrazena na Obrázku 3. Čím menší je štěrbina, tím více je světlo difraktováno (vzdálenost mezi interferenčními minimy či maximy je větší). Přesněji, první nulové body difrakčního obrazce mají souřadnice $x = \pm \lambda d/D_x$, kde D_x je šířka štěrbiny, d je vzdálenost štěrbiny a pozorovacího stínítka, a $y = \pm \lambda d/D_y$, kde podobně D_y je výška štěrbiny. Je-li, podobně jako na Obrázku 3, výška štěrbiny větší než její šířka, je příslušný difrakční obrazec naopak širší ve směru vodorovném.

  

Obrázek 3: Difrakce na obdélníkové štěrbině.

Detailní ukázka difrakčního Fraunhoferova obrazce pro čtvercovou štěrbinu je na Obrázku 4. Barevně jsou vyznačeny rozsahy intenzit, přičemž hlavní maximum (v bodě [0,0] ) dosahuje hodnoty 1.

  

Obrázek 4: Fraunhoferův difrakční obrazec čtvercové apertury.

Ohyb světla na dvou štěrbinách Podobně jako v předchozím případě, na každé ze štěrbin nastává ohyb světla. Zárověň se ale obě difraktované vlny skládají a vzájemně interferují (pokud je světlo koherentní). Výsledkem je difrakční obrazec, který je superpozicí obrazce ohybu na jedné štěrbině (viz Obrázek 3 a Obrázek 4 - široká maxima a minima) a interference světla ze dvou zdrojů (řada úzkých světlých a tmavých proužků).

Zpět: Difrakce světla O úroveň výše: Difrakce světla Pokračovat: Ohyb světla na optické