Zapadající slunce

Vycházející nebo zapadající slunce se díky refrakci jeví deformované, zploštělé, takže ve svislém směru má úhlový rozměr jen 26 úhlových minut. Je-li přechod mezi přízemní vrstvou chladného a teplého vzduchu náhlý, uvidíme slunce nad obzorem dokonce přeťato vodorovnou mezerou, slepým pásem o úhlové šířce 14 minut. V severských krajích za velmi chladného počasí může mít zapadající slunce ještě složitější tvar s ``ušima'' a ``rohy''. Slunce nad obzorem bývá také zbarveno do červena a zdá se větší. To je ovšem optický klam zřejmě související s perspektivou - víme, že se vzdálené předměty jeví menšími a podvědomě si je zvětšujeme. Může to ale také souviset s tím, že celá obloha se nám jeví ne jako polokulová plocha, ale zdá se nám shora silně zploštělá. Jev souvisí s osvětlením zemského povrchu a charakterem oblačnosti. Vede to k tomu, že také špatně odhadujeeme výšku objektů nad obzorem, jak ostatně upozornil už Aristoteles. Díváme-li se do výšky, zdají se nám předměty zmenšené a blízké, hledíme-li do dálky, je tomu naopak.