Efekt Nové země

Slunce, které zapadne za obzor, stále vysílá své paprsky do horních vrstev atmosféry, kde se ohýbají a rozptylují. Astronomická refrakce nám tak vlastně prodlužuje den, asi o 8-12 minut. V polárních oblastech je toto prodloužení dne mnohem zřetelnější a na pólu, kde se polární noc a den střídají po půl roce, je polární den díky refrakci dokonce delší až o 14 dní. Studené a teplé vrstvy vzduchu tam vytvářejí optické hranoly a klíny, v nichž se sluneční paprsky mnohonásobně odrážejí a šíří na velké vzdálenosti. Stalo se dokonce i to, že během polární noci na Sibiři se obraz slunce objevil na několik minut nad obzorem a pak opět zmizel. Prodloužení polárního dne díky astronomické refrakci poprvé zjistil Willem Barents, holandský polární badatel, když v roce 1596 přezimoval na ostrovech Nové Země. Polární noc skončila, když Slunce bylo ještě 5 stupňů pod obzorem. Barents nazval tento úkaz efekt Nové Země a název se obecně ujal. Teoretické vysvětlení podal v roce 1604 Kepler.