Koróny, glórie a nimby

Často se setkáváme i s podobnými světelnými úkazy, které však nesouvisejí s odrazem a lomem světelných paprsků, ale s ohybem světla. Víme, že světlo je svou podstatou elektromagnetická vlna a vlny mohou při obcházení malých překážek zahýbat a vytvářet duhově zbarvená kola a obrysy kolem předmětů. Při průchodu světla vrstvou mlhy tak vznikají barevné kroužky kolem slunce, měsíce a jiných světelných zdrojů. Říkáme jim koróny. Naproti tomu můžeme pozorovat i světelné kruhy kolem stínu předmětu, například na oblaku nebo vrstvě mlhy - těm se říká glórie. Zvláště působivý je takový jev v horách, kdy se večer kladou do údolí dlouhé stíny a někdy se může na mraku zobrazit obří silueta člověka obklopená světelným okrajem a její pohyby působí příšerně. Úkaz dostal název Brockenský přízrak podle názvu nejvyšší hory v Harckém pohoří v Německu. Podobný jev v malém měřítku má název nimbus, svatozář a můžete ji pozorovat kolem stínu své hlavy, budete-li se brouzdat za ranního slunce orosenou trávou. Při velkých sopečných erupcích, kdy se dostává do atmosféry velké množství sopečného popela, je možno pozorovat červenohnědé Bishopovo kolo kolem slunce o úhlu 22o, stejně jako u malého hala, a šířce asi 10$^\circ$. Je to ale velká glórie, jak svědčí pořadí barev (vnější červený okraj). Duhové zbarvení okrajů oblak a barevné skvrny na oblacích mohou vznikat jak lomem tak ohybem paprsků; mluvíme o irizaci oblak.

Zpět: Historická pozorování halových jevů O úroveň výše: Opticke ukazy v atmosfere Pokračovat: Polární záře