Halové jevy

Halo je odborný název pro jev, kterému se obecně říká kolo kolem slunce, případně kolem měsíce. Taková kola se objevují při pohledu na slunce skrz závoj vysokých a tenkých mraků tvořených ledovými krystalky, jako jsou řasy a řasové slohy. Zkušení lidé podle takových kol často odhadují počasí. Název halo je z řeckého halon, což znamená mlat nebo okraj štítu. Na mlatu obcházeli voli v kruhu, když otáčeli žentourem a vyšlapávali kruhovou cestičku. Název halové jevy poprvé použil Aristoteles.

Když sluneční paprsky procházejí vrstvou ledových krystalků, jednak se od nich odrážejí a také se na nich lomí, podobně jako na dešťových kapkách. Při odrazu mohou vytvářet bílé oblouky, kruhy a skvrny, při lomu se budou tyto světelné úkazy zbarvovat perleťově nebo duhově, tak že jejich okraj bližší slunci bude vždy načervenalý. Ledové krystalku tvoří obyčejně šestiboké hranolky nebo destičky a odraz i lom světla na nich probíhá mnohem složitěji než na dešťové kapce. Paprsky mohou dopadat pod různými úhly na boční stěny nebo podstavy ledových hranolků, mohou se uvnitř vícenásobně odrážet, krystalky mohou být orientovány vertikálně nebo horizontálně, mohou být srostlé, mohou být zakončeny šestibokými jehlany, mohou se pohybovat - padat nebo se otáčet. To vytváří neuvěřitelné množství různých možností pro vznik světelných halových jevů na obloze. Některé z nich jsou poměrně časté, jiné se vyskytují neobyčejně vzácně.

Nejčastějším z nich je malé halo, kolo kolem slunce, které má úhlový rozměr mezi středem a okrajem (halový úhel) 22 $^\circ$ . Jeho vznik se dá jednoduše vysvětlit tím, že sluneční paprsky dopadají na ledové hranolky zboku kolmo k ose a dvakrát se na jeho stěnách lomí. Výpočet ukazuje, že nejhustěji budou vycházející paprsky rozloženy právě pod úhlem minimální deviace 22 stupňů. Vzácnější je velké halo, kruh s halovým úhlem 46 $^\circ$ , který vzniká, když světelný paprsek dopadá na boční stěnu krystalku šikmo k ose a vychází jeho základnou. Odrazem od bočních stěn krystalků vzniká horizontální kruh procházející sluncem, jehož části mohou být vidět jako bělavé oblouky. Na tomto kruhu se umisťují vedlejší, boční slunce neboli paslunce, svítící zobrazení skutečného slunce. Nejblíže slunce se obyčejně objevují paslunce zvaná parhélia, světlé duhové plošky v těsné blízkosti průsečíku malého hala s horizontálním kruhem. Dále až za kružnicí velkého hala můžeme vidět tzv. 120tistupňová slunce, paranthélia, slabší a vzácnější.

Odrážejí-li se paprsky od vodorovně orientovaných horní a dolní podstavy krystalků, vzniká svislý bílý halový sloup, který prochází sluncem. Spolu s částí horizontálního oblouku může dokonce vytvořit i halový kříž. Halový kříž může být zakončen nahoře a dole ještě spodním sluncem a méně často i svrchním sluncem, takže vzniká situace, kdy slunce je ve středu kříže a je obklopeno dalšími slunci po stranách, dole a nahoře. Takový neobyčejně vzácný úkaz na obloze musel působit na křesťanskou Evropu v minulosti jako neobyčejně výmluvné Boží znamení.

Na straně oblohy opačné k slunci se může objevit světlo zvané protislunce, antihélium, a kolem něho další kolo, jehož vznik není ještě zcela vysvětlen, Bugerovo halo. K celkovému obrazu halových jevů patří dále množství různých duhově zbarvených oblouků. Jsou to jednak dotykové oblouky malého a velkého hala, dále Lowitzovy oblouky, které vycházejí z bočních sluncí směrem dolů a dosti vzácný Parryho oblouk nad malým halem. Téměř úplný kruh na obloze může vytvářet horní cirkumzenitální oblouk nad naší hlavou, zatímco dolní cirkumzenitální oblouk není v našich krajích vidět, protože je pod obzorem. Objevují se i další světelné kruhy jiných rozměrů, jako Heveliovo halo s úhlem 90 $^\circ$ a další kruhové i eliptické oblouky, jejichž vysvětlení dosu neznáme. Z letadel bývá například dobře vidět i světelné halo kolem spodního slunce zobrazeného na oblacích. Halové jevy může vyvolávat i světlo měsíce.

**Obrázek 3:** Hlavní halové jevy; slunce (1), malé halo (2), velké halo (3), parhélia (vedlejší, boční) slunce (4), paranthélia (120 stupňové slunce) (5), halový sloup, event. halový kříž (6), Lowitzovy oblouky (7), dotykové oblouky malého hala (8), Parryho oblouk (9), horizontálmí kruh (10), dotykové oblouky velkého hala (11), horní cirkumzenitální oblouk (12), spodní slunce (13), svrchní slunce (14)

Obrázek 6: Vznik a) malého hala, b) velkého hala, c) horizontálního kruhu, d) halového sloupu, e) parhélií


a)

b)

c)

d)

e)