Ještě dříve, než se budeme zabývat využitím rentgenové difrakce, řekněme si krátce, jakým způsobem jsou detekovány difraktované paprsky.
Zařízení, na které difraktované záření dopadá se nazývá detektor. Film detekuje difraktované záření plošně, difrakční linie se zaznamenávají v průběhu určité doby nazývané doba expozice. Po dopadu svazku rentgenových paprsků na film se místo dopadu exponuje a po vyvolání se jeví černější než nejbližší okolí. Rozložení intenzity v difraktovaném svazku se zjišťuje proměřením hustoty zčernání denzitometrem v závislosti na úhlu q (obr. 5.1 a ).
Modernější způsob plošné registrace využívá detekčních čidel, která jsou uspořádána v rovině těsně vedle sebe. Signál z každého čidla se zaznamenává speciálním zařízením a výsledkem je záznam intenzity v difraktovaném svazku zobrazený např. na obrazovce monitoru.
Výhoda oproti filmu je zřejmá. Odpadá doba expozice, není třeba proměřovat difrakční linii denzitometrem z filmového záznamu, zvyšuje se přesnost měření polohy difrakční linie.
Při bodové registraci se intenzita difraktovaného záření zaznamenává pomocí scintilačních a proporcionálních detektorů. Intenzita registrovaného záření je úměrná počtu N zaznamenaných elektrických pulsů (obr. 5.1 b ).
| a) | b) |
Podle stavu zkoumaného materiálu můžeme rozdělit difrakční metody na