Magnetické bouře

I když příčina polární záře zůstávala dlouho neznámá, brzy se zjistilo, že má souvislost jednak se zemským magnetickým polem, jednak se sluneční činností. Magnetické pole Země je jakoby živé, proměnlivé, mění se nejen dlouhodobě, ale v pravidelných obdobích je rozkymáceno. Slavný německý přírodovědec Alexandr von Humbolt zavedl pro toto chování magnetického pole výstižný název magnetická bouře. Právě ve chvílích magnetických bouří se zjevují polární záře s mimořádnou intenzitou a jsou vidět daleko na jihu. Magnetické bouře souvisejí se slunečním větrem, proudy nabitých částic vyvrhovaných Sluncem a objevují se v pravidelných intervalech, nejčastěji s 11 letou periodou, když na Slunci bývá nejvíce slunečních skvrn, ale také s periodou 27 dnů, jak odpovídá době otáčení Slunce. Nabité částice jsou zachycovány zemským magnetickým poloem a hromadí se v oblastech geomagnetických pólů. Ve výškách od 100 do 1000 km je trvale větší počet nabitých částic, které se srážejí s molekulami vzduchu, vzbuzují je a ionizují, dodávají jim energii. Tuto energii pak molekuly opět vyzařují v podobě světla - ionty molekul dusíku vydávají světlo modré a fialové, molekuly dusíku červené, molekuly kyslíku zelené a červené. Je to známý jev luminiscence, světélkování, jaké známe ze zářivek, televizních obrazovek a u světlušek.

Naše představy o vzniku polárních září byly potvrzeny i mezinárodním experimentem v roce 1975. Nad francouzským souostrovím Kerguleny v Indickém oceáně byl raketou vynesen urychlovač elektronů, tzv. elektronové dělo, do výšky 20 000 km a z něho byl vystřelen svazek elektronů podél magnetické siločáry. Elektrony proletěly až na severní polokouli a vyvolaly nad severním Ruskem umělou polární záři.

Zpět: Polární záře O úroveň výše: Opticke ukazy v atmosfere Pokračovat: O tomto dokumentu ...