Modravé dálky a modrý měsíc

Probíhá-li rozptyl světla na velkých částicích, například kapkách mlhy, vody nebo krystalcích ledu, nebude rozptýlené světlo zbarveno, ale bude se jevit bílým. Tím se vysvětluje, že na modré obloze pozorujeme bílá oblaka. Víme, ale že barva oblak může nabývat nejrůznějších odstínů. Závisí to jednak na druhu a velikosti částic, z nichž je oblako složeno, a na tom, jak je oblako osvětleno rozptýleným světlem. Rozptyl světla vysvětluje také perspektivu našeho vidění na velké vzdálenosti. Vrstva vzduchu mezi námi a dalekými předměty je jakoby zahalena slabým namodralým oparem (modravé dálky), který na jedné straně rozmazává obrysy předmětů, činí je světlejšími a méně výraznými, a na druhé straně nám umožňuje podle zkušenosti odhadnout jejich vzdálenost. V atmosféře je přítomno mnoho cizorodých částic, které se vznášejí ve vzduchu a vytvářejí tzv. aerosol. Mohou pocházet ze sopečných erupcí, prachových bouří i průmyslových exhalací. Rozptyl světla na takových částicích teoreticky vysvětlil počátkem 20. století německý fyzik G. Mie. Částice vznášející se ve vzduchu mohou vyvolat nejrůznější optické efekty, způsobit, že na poušti uvidíme zelené slunce a žluté nebe a naopak zapadající slunce se bude jevit modré. Takové vzácné zbarvení slunce nebo měsíce je možno vidět po velkých sopečných výbuších nebo vzdálených lesních požárech. ``I have not seen him in a blue moon'', neviděl jsem ho od modrého měsíce, říkají Angličané.

Zpět: Polarizace oblohy O úroveň výše: Opticke ukazy v atmosfere Pokračovat: Soumrakové paprsky