Modré nebe a červánky

Každý si snadno může provést Tyndallův pokus z roku 1869. Stačí vzít akvárium, nalít do něho vodu s několika kapkami mléka a v tmavé místnosti na něho se strany namířit úzký paprsek prudkého světla, třeba z diaprojektoru. Zjistíme, že paprsek, který projde zakalenou vodou, bude mít čevený odstín, a budeme-li se na něho dívat se strany, uvidíme namodralé rozptýlené světlo. Stejně tak se rozptyluje i sluneční světlo v zemské atmosféře. Prochází-li silnými vrstvami zakalené atmosféry, jako při západu nebo při východu slunce, jeví se načervenalým (zejména jsou-li ve vzduchu přítomny rozptýlené částice prachu), při rozptylu do stran vytváří modrou oblohu. Kdyby nebylo atmosféry, viděli bychom černou oblohu, na ní zářící hvězdy a slunce by vrhalo ostré stíny. Ale také by nám okny nepronikalo denní světlo do místnosti, nerozeznávali bychom barvy a povrch předmětů. Buďme tedy rádi, že nám atmosféra také přináší záplavu rozptýleného světla.