Fata morgána

Otevřeme-li první číslo našeho prvního vědeckého ``Časopisu Společnosti wlastenského Muzeum w Čechách'' z roku 1827, zaujme nás článek "Podiwné widěnj". Líčí se v něm úžas vesničanů z obce Příkosice na mirošovickém panství, kteří náhle spatřili oddíly jezdectva a pěchoty v pestrých uniformách a v plné výzbroji, jak se blíží k obci. Pak náhle vojsko zmizelo, ukázalo se být pouhým zrakovým přeludem - vojáci skutečně táhli, ale až kdesi v Bavorsku. Rychtář si oddechl, že nemusí pro ně shánět ubytování, stáje a píci. Pouhých 12 let před tím měli podobné vidění i obyvatelé města Verviers v Belgii. Ti spatřili dokonce výjev krvavé bitvy, ale bez hluku. Rozeznávali uniformy vojáků a důstojníků, koně i dělostřelectvo. Ještě nevěděli, že 100 km od jejich města právě probíhá osudná bitva u Waterloo. Podobné zrakové klamy a přeludy obyčejně nazýváme fatou morgánou. Jde v podstatě o složité zrcadlení v různě hustých a různě ohřátých vrstvách vzduchu. Příčinou je zemská refrakce, posunutí, převrácení nebo kopírování obrazů předmětů na zemském povrchu způsobené ohybem světelných paprsků. Přitom záleží na tom, zda jsou vrstvy vzduchu u země teplejší než vzduch nad nimi nebo naopak, zda je vzduch u země chladnější (stav teplotní inverze).

V prvním, celkem běžném případě, dochází k tzv. spodnímu zrcadlení, které můžeme pozorovat i nad rozpálenou silnicí. Vzdálené předměty se přitom zobrazují jako převrácené, nízko nad zemí. Část oblohy se může zobrazit jako vodní plocha. Jedeme-li po silnici, máme stále pocit, že je před námi kaluž, která se ovšem při dojezdu ztratí. Na poušti může vzniknout dojem, že máme před sebou vodní plochu, v níž se hlavou dolů odrážejí palmy a domy. Žíznivý poutník se domnívá, že se blíží k oáze, ale je hořce zklamán.Tomuto druhu zrcadlení se říká někdy jezerní přelud.

Mnohem rozmanitější a mnohotvárnější je zrcadlení svrchní. Vzniká tehdy jsou-li spodní vrstvy vzduchu chladnější, jako například v polárních krajích, v chladných mořích, ale i na pouštích, stepích a jiných rovných krajinách. Zobrazení vidíme pak před sebou nad obzorem a může být jak přímé, tak převrácené - záleží na tom, zda se teplota vzduchu mění s výškou plynule nebo skokem. Ve větších výškách může být teplejší vzduch opět vystřídán studeným, a potom mohou vznikat obrazy dvojité i trojité, přímé i převrácené a dokonce mohou být kombinovány i se zrcadlením spodním. To je pak opravdová fata morgána, jak o ní vyprávějí svědkové z Reggio di Calabria v Messinské úžině, kde prý má bájná mořská víla Morgána svůj podmořský zámek. Zjevují se tu celé věže, hrady a paláce se stromy a zahradami, jezdci a vojáky jako obrovské přírodní němé kino.Tak například vylíčil své dojmy roku 1772 dominikán Antonio Minasi.

Svrchním zrcadlením lze zřejmě vysvětlit mnoho bájí a legend, od biblického Mojžíšova přech1odu Rudého moře suchou nohou, přes zkazky o Bludném (nebo spíše Létajícím) Holanďanovi až po četné případy létajících talířů. Zkoumáním těchto legend se zabývá americký fyzik W.H. Lehn, který zpracoval počítačový program, jemuž stačí zadat pouze detailní průběh teplotní inverze a na obrazovce se ukáže příslušná fata morgána. Dokonce i různé mořské a jezerní obludy lze vysvětlit pozorováním vzdálených tvorů nízko nad hladinou, jejichž obraz může být deformován i do stran boční refrakcí, takže se jeví mnohem větší. Lehn tak zobrazuje mrože, kosatku, tuleně a vytváří si své vlastní počítačové obludy.

Zpět: Lovci zeleného paprsku O úroveň výše: Opticke ukazy v atmosfere Pokračovat: Pohled za obzor