Současné lasery mohou být založeny na kvantových přechodech
v plynech, pevných látkách, kapalinách, plazmatu nebo mohou
využívat polovodiče i relativistické elektronové svazky. První
funkční laser (Maiman 1960) byl pevnolátkový, jako lasující
prostředí využíval krystal rubínu buzený světlem výbojky. Rubín
je tvořen oxydem hliníku (), v němž byly některé hliníkové
atomy (Z = 13) nahrazeny atomy chromu (Z = 24). Stimulovaný
přechod pak probíhá mezi hladinami třikrát ionizovaného chromu za
emise fotonu o energii 1.79 eV a vlnové délce 694 nm. Na prvním
obrázku je snímek tohoto historického zařízení, jež spustilo
lavinu laserových technologií. V centrální části snímky lze vidět
tyčinku vybroušenou z krystalu rubínu, jež je buzena výbojkou ve
tvaru spirály.
Kredit: Hughes Research Laboratory.
Za tři desítky let, jež uplynuly od konstrukce prvního laseru, se
lasery kvalifikovaly mezi nejvýznamnější technické prostředky
dvacátého století s velmi rozsáhlými možnostmi využití. Paleta
jejich aplikací zahrnuje komunikaci, multimediální techniku,
kontrolu životního prostředí, významná technologická uplatnění,
medicímu, kosmický výzkum, zbrojní systémy, studium nových zdrojů
energie aj. Současné lasery mohou generovat pulsy o enerii mnoha
desítek kilojoulů, jiné verse těchto zařízení pak pulsy o délce
v oblasti desítek femtosekund, hustota toku optického záření
dosažitelného lasery může být až v oblasti W / cm
.
Na
předkládaném snímku je pohled na laserový komplex NOVA používaný
v Lawrence Livermore National Laboratory pro výzkum inerciální
fíze, tj. ziskávání energie cestou termojaderných mikroexplosí.
Systém používá jako lasující prostředí sklo dopované neodymem
a v deseti svazcích o vlnové délce 0.35 mikrometru (druhá
harmonická k základnímu záření neodymového laseru) může v pulsech
o trvání řádově nanosekunda dát energii až 50 kJ.
Kredit: LANL, http://www.llnl.gov/PAO/photos/Nova10Beamcap.html