Možné přístupy k teorii optiky

  

Obrázek 6.2: Klasifikace přístupů k teorii optiky

Podle přístupu k světelným jevům a podle metod jejich zkoumání m=žeme současnou optiku rozdělit na paprskovou, vlnovou, elektromagnetickou a kvantovou. Paprsková (též geometrická) optika vychází z toho, že když jsou rozměry předmětů skrze něž, nebo okolo nichž, se světlo šíří mnohem větší než je jeho vlnová délka, je vlnová povaha světla jen slabě rozeznatelná; jeho chování múže být popsáno pomocí paprsků splňujících geometrické zákony. Vlnová optika již respektuje (jak napovídá i název) již vlnový charakter světla, je však přiblížením (platným pro mnohé optické jevy), v němž je světlo popsáno pomocí skalární funkce. Elektromagnetická optika je postavena na Maxwellových rovnicích jako obecném popisu elektromagnetického pole a v soulady s tím charakterizuje světlo pomocí vektorových veličin; představuje nejpřesnější teorii světla v rámci klasické fyziky. Kvantová optika respektuje fakt, že v oblasti světla exitují významné jevy, jež nejsou popsatelné klasickou fyzikou a je pro ně třeba použít kvantový přístup - kvantovou elektrodynamiku. Modely světla se vyvíjely postupně v pořadí v němž byly uvedeny, každá novější teorie je komplikovanější a jednodušší teorie vesměs pak představují limitní případy teorií komplexnějších.

Kredit: B.A.E. Saleh, M.C. Teich: Základy fotoniky 1 - 4. Matfyzpress, Praha 1994 - 1997

Zpět: Interference světla ze dvou O úroveň výše: Úvodní poznámky Pokračovat: Lokalizace světla