Pontská amfora ze sbírek Dánského národního musea v Kodani se scénou Hektorovy smrti. Její autenticita byla zpochybněna na základě určitých nekonzistentností a nepřesností ve figurální dekoraci. Termoluminiscenční měření stáří potvrdilo předpokládanou dobu výroby v šestém století př.n.l.
Polychromovaná terakotová soška stojící dámy ze sbírek Metropolitan
Museum of Art v New Yorku, připisovaná Agnolovi di Polo (1469-1503).
Zhruba od poloviny minulého století byly podobné renesanční sošky
velmi populární a byly často napodobovány. Vynikajícím umělcem tohoto
druhu byl např. Giovani Bastianini (1830-1868), jehož práce prakticky
na základě rozboru stylu nelze odlišit od autentických renesančních
terakotových prací (viz zde zobrazenou bustu Girolama Savonaroly).
Termoluminiscenční datování potvrdilo pravost sošky dámy (výsledkem
měření byl rok výroby 1485 s chybou 50 let) a naopak vyloučilo
pravost Savonarolovy busty. Podobně byla ověřována autenticita řady
dalších renesančních terakotových předmětů.
Předkolumbovské keramické sošky nejasného určení z Oaxacy v Mexiku ze sbírek St. Louis Art Museum. Celkem byla ověřována termoluminiscenční metodou pravost 117 sošek z této kolekce. Výsledky lze shrnout následovně: a) Vypadají falešné a jsou falešné - 2, vypadají falešné a jsou pravé - 14, vypadají pravé a jsou falešné - 5, vypadají pravé a jsou pravé - 96. Na obrázku jsou dvě sošky z tohoto souboru (vlevo styl přechodného Monte Albanského období kolem 100 - 200 n.l., vpravo styl pozdně klasického Monte Albanského období cca 400 - 800 n.l.), pouze soška vlevo však je autentická, na obrázku vpravo je moderní padělek.
Jedno z nejproslulejších architektonických děl Andrey Palladia Villa Almerico, Capra, Valmarana, známá jako La Rotonda. Stavba byla zahájena ve druhé polovině šedesátých let 16. století. Po Palladiově smrti a změně vlastníků převzal stavbu Vincenzo Scamozzi, který sice komplex dokončil, ale zemědělské křídlo bylo dostavěno teprve po jeho smrti v r. 1620. Později byly prováděny další úpravy. Termoluminiscenční datování na základě 86 vzorků z různých míst stavby pomohlo upřesnit složitý vývoj této budovy, vymezit Scamozziho příspěvek k její koncepci i vliv a rozsah pozdějších stavebních zásahů. Datované vzorky pocházely celkem ze šesti období kolem roků 1575 (v mezích experimentální chyby odpovídá prvnímu období stavby pod Palladiovým vedením), 1616 (Scamozziho dostavba), 1657 (Albanesi zřizuje proti vile kapli, lze předpokládat současně opravu vily), 1679 (Dorigny obnovuje fresky, lze předpokládat současné opravy stavby), 1716 (Muttoni provádí stavební úpravy vily, termoluminiscenční datování ukázalo, že byly podstatně rozsáhlejší než se původně soudilo), 1765 (Berlotti-Scamozzi provádí poslední stavební úpravy vily).
Milan Šiňor