Atomový věk, do kterého lidstvo v období druhé světové války tak razantně vstoupilo (nezávisle na tom, zda se za jeho začátek považuje spuštění prvního jaderného reaktoru koncem r.1942 nebo výbuchy prvních atomových bomb v r.1945), měl podle všeobecného očekávání a nadšení zejména přinést levný a snadno dostupný zdroj energie netušené vydatnosti.

Možnosti využití ADTT

Nadšení z jaderné energie se projevovalo v řadě oblastí a tak se nedlouho po válce snadno mohlo zdát, že se "odborníci" naprosto nekriticky předbíhají v různých nápadech, k čemu všemu lze atomovou energii a atomové pohony využít. A tak jsme mohli být svědky "projektů" využití atomové energie v přetváření přírody, v letecké a železniční dopravě (atomová letadla budoucnosti, atomové lokomotivy atd.)
Naštěstí nejen v uvedených příkladech (snad s určitou výjimkou tzv. mírových jaderných výbuchů), ale i v řadě podobných zůstalo pouze při představách a jaderná energie se ve větším rozsahu využívá pouze tam, kam patří, tj. v jaderných elektrárnách, příp. pro pohon lodí, zejména resp. nyní snad již výlučně vojenských ponorek. Samozřejmě když nepočítáme některé kosmické sondy nebo výzkumná jaderná zařízení. Ani zde však není situace pro jadernou energii vždy pouze příznivá. Rostoucí požadavky na bezpečnost, ochranu životního prostředí a jeho nezatěžování pro budoucí generace, poměrně levné konkurenční energetické zdroje (uhlí, zemní plyn) a v neposlední míře i havárie Černobylského reaktoru stavějí jadernou energetiku do výrazně jiné situace, než jaká se zdála být před několika desítkami let.

Současnou situaci ve využívání jaderné energie lze pak rámcově charakterizovat tak, že jaderná energetika je resp. může být veřejností akceptovatelná při splnění čtyř základních podmínek. Je tedy považováno za nezbytné:

• spolehlivě vyloučit havarii typu "Černobyl", tedy havárii způsobenou nekontrolovatelným rozvojem štěpné řetězové reakce s následným nedostatečným odvodem uvolněné energie spojeným s explozí a destrukcí zařízení, resp. jiné těžké havárie vedoucí k poškození paliva (např. tavení aktivní zóny). Havárie těchto typů mohou být spojeny (v případě Černobylu to bylo jednoznačné) s únikem velkého množství radioaktivních látek do životního prostředí,
• spolehlivě a s dostatečnými zárukami vyřešit likvidaci vysoce radioaktivních odpadů, především pak problematiku likvidace vyhořelého jaderného paliva (VJP),
• technickými a organizačními opatřeními zajistit, aby nemohlo dojít ke zneužití jaderných materiálů k výrobě jaderných zbraní, např. teroristickou skupinou, nestabilním režimem apod. Jedná se především o vysoce obohacený uran a štěpné izotopy plutonia.
• docílit přiměřenou cenu a dobu výstavby jaderné elektrárny.

Vymezení podmínek akceptovatelnosti využívání jaderné energie má několik výhod. Odpadají černobílé otázky zda jaderná energie ano či ne, a tak lze hovořit na mnohem věcnější téma, tj. za jakých podmínek ano a za jakých ne. Rovněž lze technicky a legislativně posoudit, zda a jak jsou podmínky splněny a zda v dané situaci je využívání jaderné energie pro danou zemi výhodné ekonomicky, politicky, provozně apod.

Jsou-li pak tyto stránky zaměřeny na systémy souhrnně označované zkratkou ADTT (Accelerator Driven Transmutation Technologies), tedy urychlovačem řízené (hnané) tranmutační technologie, pak je jistě dobré se alespoň rámcově držet výše vymezených hranic. Na jedné straně se rozhodně nepouštět do fantazií a utopií (také možnosti těchto technologií byly před několika lety prezentovány skoro jako ideální či všeřešící), současně však na druhé straně věcně zvažovat, zda, jak a za jakou cenu mohou ke splnění podmínek akceptovatelnosti využívání jaderné energie nové systémy přispět. Pro úplnost je vhodné doplnit, že obdobný význam jako zkratka ADTT má i poměrně často používané označení ATW (Accelerator Transmutation of Waste) nebo ADS (Accelerator Driven Systems).

Zpět na úvodní stránku