Také projekty
Nedlouho po druhé světové válce jsme mohli být svědky
"projektů", které měli využít atomovou energii:
- v přetváření přírody
- usměrněné jaderné výbuchy
Pomocí tzv. jaderných usměrněných výbuchů (např. v bývalém Sovětském
svazu) se měly trhat hory, zasypávat údolí, měnit toky řek a spojovat
moře,
- v letecké dopravě - atomová letadla
Představa byla taková, že jakmile se dostane do prostoru reaktoru v turbínovém
motoru letadla jemný uranový prášek spolu s proudem vzduchu, dosáhne se
kritické velikosti a vzniklá řetězová reakce bude ohřívat proudící vzduch
na teplotu asi 1000oC. Proud ohřátého vzduchu by poháněl spalovací
turbinu s kompresorem na společném hřídeli. Vyfukující zplodiny by
způsobily "tah" motoru. Aby uranový prášek dokonale vyhořel, zachycuje se
a odděluje z proudu ohřátého vzduchu v tzv. cyklonu a vrací se zpět do
rozprašovače před kompresorem,
- v železniční dopravě - atomové lokomotivy
Hlavní problémy byly vyspecifikovány takto: kryt reaktoru musí být co nejlehčí, ale nesmí přitom propouštět
nebezpečné radioaktivní záření. Také rozměry reaktoru je nutné upravit tak, aby se
lokomotiva vešla do tzv. železničního profilu /dovolená šířka a výška lokomotivy/, který
nesmí býti ani o centimetr překročen. Reaktor musí mít možnost rychlé a plynulé regulace
podle zatížení lokomotivy, musí být promyšleno vyměňování, čištění a doplňování paliva na
trati apod. Váha atomové lokomotivy o výkonu 7000 koňských sil bude asi 300 tun. To již
není údajně mnoho, neboť dosavadní parní lokomotivy o takovém výkonu by měly váhu ještě
větší. Lokomotiva bude dlouhá 48 metrů a bude proto rozdělena na tři, za sebou zapojené
podvozky. Lepší využití možnosti hospodárného pohonu atomovou energií v budoucnosti by
si vyžádalo rozšíření rozchodu železnice až na 4,5 m. Lokomotivy o výkonech 50 až 100 tisíc
koňských sil budou po nich rychlostí až 250 km/hod. dopravovat vlaky budoucnosti,
poskytující cestujícím nadobyčejně pohodlné cestování).
Naštěstí nejen v uvedených příkladech (snad s určitou výjimkou tzv.
mírových jaderných výbuchů), ale i v řadě podobných, zůstalo pouze při
představách a jaderná energie se ve větším rozsahu využívá pouze
tam, kam patří, tj. v jaderných elektrárnách, příp. pro pohon lodí,
zejména resp. nyní snad již výlučně vojenských ponorek. Samozřejmě když
nepočítáme některé kosmické sondy nebo výzkumná jaderná zařízení. Ani zde
však není situace pro jadernou energii vždy pouze příznivá. Rostoucí
požadavky na bezpečnost, ochranu životního prostředí a jeho nezatěžování
pro budoucí generace, poměrně levné konkurenční energetické zdroje (uhlí,
zemní plyn) a v neposlední míře i havárie Černobylského reaktoru
stavějí jadernou energetiku do výrazně jiné situace, než jaká se zdála
být před několika desítkami let.