Vysokofrekvenční struktury

Jestliže hustota difrakčních linií je velmi vysoká (perioda mnohem menší než vlnová délka) "necítí" světlo dané vlnové délky tuto strukturu jako klasickou difrakční - tj. již se negenerují difrakční řády, ale cítí periodicitu jako umělou materiálovou prostorovou anizotropii - umělý dvojlom.

Na rozdíl od přirozené, tj. mikroskopické anizotropie, která vzniká díky asymetrii v molekulárních dielektrických vlastnostech (resp. v krystalické stavbě), a je umělá anizotropie vzniká na relativně makroskopickém měřítku periodické struktury, např. díky periodického uspořádání geometrických (reliéf) nebo materiálových (index lomu) charakteristik, v jinak opticky izotropní látce. Abychom ale mohli mluvit o této anizotropii, musí platit, že rozměry (dané makroskopickou periodicitou) jsou stále mnohem menší než vlnová délka dopadajícího světla. Přitom jsou na druhou stranu mnohem větší než mikroskopické vzdálenosti. Takto vzniklé periodické struktury (tzv. vysokofrekvenční mřížky) jsou "vnímány" dopadajícím světlem (resp. jeho jednotlivými polarizačními směry) jako vytvořeny z anizotropního materiálu o jakýchsi efektivních (průměrných) indexech lomu ve směrech, souvisejícími s orientací difrakčních linií. Odtud též používáný název pro tyto struktury: umělá dielektrická prostředí. Mezi aplikace vysokofrekvenčních struktur patří polarizační a retardační prvky (polarizátory - fázové destičky využívané pro změnu polarizace dopadajícího světla), antireflexní vrstvy (jsou nanášeny na jiné prvky za účelem jejich minimálního odrazivosti), barevné filtry (odseparování jednotlivých spektrálních složek dopadajícího záření), bezpečnostní aplikace (změna barvy odraženého světla při natočení - např. pro platební karty).

Zpět: Typy difrakčních struktur O úroveň výše: Difrakční struktury a optické Pokračovat: Holografie