V kvantové teorii je stav atomu popsán vlnovou funkcí a z ni získanou kustotou pravděpodobsti (čtverec prosté hodnoty vlnové funkce). Pro jednoduché systémy - včetně vodíkového atomu - může být vlnová funkce pro stav s danými kvantovými čísly (a tedy i přiřazená hustota pravděpodobnosti) stanovena analyticky. U vodíkového atomu není ovšem řešení problému zcela trivální a může být obecně vyjádřeno jen pomocí speciálních funkcí. Na předkádaném obrázku, vytvořeném jako snímek z programu VODIK1.FM, je ukázán výsledek řešení pro hustotu pravděpodobnosti pro stavy vodíkového atomu s hlavním kvantovým číslem a s vedlejším číslem vesměs . Existence maxim závislosti hustoty pravděpodobnosti na poloměru je zřejmou analogií drah s diskrétní hodnotou poloměru v semiklasickém Bohrově modelu atomu.