V kvantové teorii je stav atomu popsán vlnovou funkcí a z ni
získanou kustotou pravděpodobsti (čtverec prosté hodnoty vlnové
funkce). Pro jednoduché systémy - včetně vodíkového atomu - může
být vlnová funkce pro stav s danými kvantovými čísly (a tedy
i přiřazená hustota pravděpodobnosti) stanovena analyticky.
U vodíkového atomu není ovšem řešení problému zcela trivální
a může být obecně vyjádřeno jen pomocí speciálních funkcí. Na
předkádaném obrázku, vytvořeném jako snímek z programu
VODIK1.FM, je ukázán výsledek řešení pro hustotu pravděpodobnosti
pro stavy vodíkového atomu s hlavním kvantovým číslem
a s vedlejším číslem vesměs
. Existence maxim závislosti
hustoty pravděpodobnosti na poloměru je zřejmou analogií drah
s diskrétní hodnotou poloměru v semiklasickém Bohrově modelu
atomu.