S ohledem na celkový rozsah popsané problematiky, jejích potenciálních přínosů,
principiální znalosti řešení všech hlavních problémů, poměrně rychlého postupu řešení
a přípravě široké mezinárodní spolupráce je na místě otázka, zda a kdy se tyto technologie
stanou reálnou alternativou i pro podmínky ČR. A i když je hotová odpověď jistě předčasná,
rozhodně je důležité aktivně spolupracovat, a to zejména v těch oblastech, kde k tomu
máme velmi dobré předpoklady. Jako nejvhodnější se ukazuje aktivní zapojení do
připravované (a v mnoha směrech již probíhající) mezinárodní spolupráce. Znamená
to ovšem odpovídající domácí odborné zázemí.
Řada důležitých prací byla však již u nás udělána. Jako příklad lze uvést založení
dokumentačního střediska při Ústavu jaderné fyziky AV ČR a odborné konference, které
inventarizovaly možnosti a zájmy českých vědeckých, výzkumných i průmyslových
institucí podílet se na řešení této problematiky. K disposici jsou již rovněž seriózní studie,
poměrně podrobně specifikující celou problematiku s vytypováním oblastí, na kterých se
ČR může aktivně podílet a které domácí organizace (zejména ÚJF AV ČR, FJFI ČVUT,
ÚJV a.s., ŠKODA Plzeň, ČEZ a.s., ÚJP apod.) k tomu mají předpoklady. Přitom se ukazuje,
že bude vhodné domácí kapacity zaměřit zejména na řešení problémů spojených se zdrojem
neutronů a s fyzikou, technologií a provozem podkritické násobící soustavy.
Potřebné odborné kontakty již byly navázány s řadou špičkových zahraničních
pracovišť. Jedná se zejména o Los Alamos National Laboratory, USA, Royal Institute of
Technology Stockholm, Švédsko, CERN Cadarache, Francie a Ruské vědecké centrum -
Kurčatov, Moskva a další. Vhodná bude i participace na mezinárodním koordinovaném
výzkumném programu MAAE ve Vídni. V rámci vnitrostátní kooperace se předpokládá
zejména spolupráce specializovaných ústavů AV ČR a fakult UK a ČVUT Praha a
spolupráce s aplikovaným a průmyslovým výzkumem. Jednou z nepominutelných úloh
bude koordinace uvedených výzkumných aktivit v ČR a jejich účinné vazby na mezinárodní
úsilí a jistá výhodná integrace s ním.
Z bližšího pohledu na podmínky ČR vyplývá, že problematika ADTT by měla být
nyní sledována zejména na úrovni vědeckovýzkumné. Dobré předpoklady však máme i pro
úroveň výzkumně realizační. V souvislosti s experimentálním ověřováním problematiky
systému ADTT se např. uvažuje o některých modifikacích (rozšíření možností) školního
reaktoru VR-1, který je provozován od roku 1990 na FJFI ČVUT Praha. Obdobné, avšak z
několika hledisek pokročilejší experimenty se v rámci výzkumu problematiky ADTT v ČR
mohou uskutečnit na reaktoru LR-0 v ÚJV Řež a.s.
I když lze nezbytné výzkumné práce vyspecifikovat poměrně snadno a za
předpokladu dostatku finančních prostředků se s chutí do jejich řešení pustit, je nutné mít na
mysli, že praktické využití nebude v žádném případě krátkodobou a zejména levnou
záležitostí.